Fotochemický efekt je způsoben hlavně ultrafialovým spektrem (vlnová délka {{0}},28 ~ 0,4um) energie slunečního záření. Mechanismus fotochemického efektu je zjednodušeně řečeno tak, že když je na objekt osvětleno dostatečné množství světla, je postaráno o to „nejprve absorbovat světelnou energii, aby jeho molekuly nebo atomy byly v excitovaném stavu, absorbovaná energie může stimulovat molekuly , prostřednictvím mezimolekulární srážky a vibrací na tepelnou energii, když je absorbováno dostatečné množství energie, dojde k chemické reakci." Světelná energie poskytovaná ultrafialovým spektrem je dostatečná k excitaci molekul organického materiálu, takže jejich vazby jsou přerušeny, degradovány nebo zesíťovány, takže materiál se znehodnocuje. Nejsnáze zjištěným poškozením je deformace, změna barvy, matnost, prášek, praskání a další poškození povrchu. Zároveň se také sníží jeho inherentní mechanické a elektrické vlastnosti, takže se sníží užitná hodnota materiálu, nebo dokonce sešrotuje.
Příklady poškození způsobeného fotochemickými účinky:
- Změna barvy látky a plastu.
- Praskání povlaku, pulverizace a změna barvy.
- Fotochemická reakce způsobená zářením s kratší vlnovou délkou vede ke znehodnocení přírodního kaučuku, syntetického kaučuku a polymeru.
Xenonový test
Účelem zkoušky fotochemického účinku je prozkoumat zařízení ovlivněné fotochemickým účinkem a používané k tomu, aby odolalo škodlivým fotochemickým účinkům způsobeným dlouhodobým vystavením slunci. Test není simulací slunečního záření za přirozených podmínek cyklu den-noc, ale zrychleným testem, který vystavuje zařízení zvýšenému slunečnímu zatížení (asi 2,5násobek normálního řádu). Charakteristikou testu je, že ozáření využívá maximální extrémní hodnotu 1120W/m a ozáření a doba ozáření jsou mnohem vyšší než skutečná hodnota a doba přirozeného denního záření a zkušební doba je delší, obvykle vyžaduje 10~ 56 cyklů.
Testy slunečního záření se používají k hodnocení schopnosti zařízení přímo vystavených slunečnímu záření v horkém období jeho životního cyklu odolávat tepelným nebo fotochemickým účinkům slunečního záření.
Xenonová zkušební komora LIB
|
|
|
